Ač zde, myslím, není ideální místo pro recenze, přesto tu a tam udělám vyjímku a budu vás otravovat! Nyní bych tak rád učinil s éterickou záležitostí, která by neměla vašim slechům rozhodně uniknout. Není-li vám hudba lhostejná, což čtětě-li tuto recenzi, snad není, a lovíte-li spíše v alternativnějších vodách.
Alison Goldfrapp spolu s Willem Gregorym totiž loni vydali debutovou desku nevelké délky sotva 40 minut, avšak tak křehce krásnou, tak drze svou, opovážlivě omamnou, že to stojí za zaznamenání, ač většina rádií, jak je jejich „pěkným“ zvykem, si nádherné singlovky Utopia ani nevšimla! Zrovna ta by mohla bez obav zaznít na intergalaktickém pódiu filmu 5.element! Až mráz vám bude běhat po zádech, stejně jako z úvodní Lovely Head, s opojným pískáním a vokálem, který je v některých podobách ne nepodobný Lise Stansfield v nejlepším období její kariéry, ale jen co se odstínu hlasu týče. Dráždivě naléhavá Human, druhý singl z desky, jehož sílu a dotaženost pochopíte až po vícero posleších, křehká závěrečná Horse Tears, či hříčka Oompa Radar s až operním zpěvem a kolovrátkovou hudbou. Každá skladba jiná, každá jinak krásná.
Není to deska, která vás prvoplánovitou melodičností či refrénovostí chytí a posadí na zadek, není to ani k poslechu při luxování či mytí nádobí a nebudete jí ani poslouchat denně. V postřed bookletu je krásný horský srub, cesta z kamenů, trávou, v čisté přírodě, nikde ani živáčka, v pozadí obrovské, chladné, majestátní, zasněžené velehory. Taková je deska Felt Mountain! Jakoby by vám křehká víla vypálila políček! Nechte si ho vypálit!